Orientálnímu tanci se věnuji už od roku 2004 a umím spousty dalších stylů z celého světa, jako temperamentní španělský tanec s vějířem, filmový indický tanec Bollywood i láskyplný havajský tanec nebo kmenový tanec tribal. V roce 2006 jsem se zamilovala také do salsy, bachaty a později i do zouku.

(Více mých fotek naleznete ve Fotogalerii.)

Dnes se vzdělávám od těch nejlepších mezinárodních lektorů z Kuby, Brazílie, Ukrajiny, Egypta, Francie, Irska,… Tančila jsem a vystupovala na show po republice i v zahraničí, hodně v Irsku. Také jsem pracovala jako taneční animátorka v Řecku.

Umístila jsem se v semifinále národní soutěže MissOrient 2011. V roce 2013 jsem se stala vícemistryní ČR v bellydance formacích s taneční skupinou.

Nic z toho by se ale nestalo, kdybych nejprve neprodělala operaci kvůli závažnému zdravotnímu problému.

Jak jsem se k tanci dostala a jak mi zachránil zdraví?

Vyrůstala jsem v taneční rodině a od dětství tančím. Ve svých dvanácti letech jsem začala trénovat a naplno se věnovat sportovnímu tanci. Víkendy jsem trávila vystupováním na plesech a pak později na tanečních soutěžích ve standardních a latinskoamerických tancích po celé republice, bylo to úžasné období mého života.

Ve třinácti jsem začala vést s otcem kurzy společenského tance. Tanci a výuce se věnuji už od roku 1998. Na výuce těchto tanců miluji, jak se během několika týdnů stanou z kluků vychovaní gentlemani v oblecích a z holek se stanou překrásné slečny v nádherných šatech a spolu ladně tančí na parketě a už to nejsou děti, ale mladí lidé připraveni do života.

Jenže pak přišel zlom

Jednou večer se mi na taneční výuce udělalo zle, začala mě strašně bolet bedra a bylo mi na zvracení. Sotva jsem dojela domů, tak jsem začala skoro nepřetržitě zvracet po dobu 6 hodin! Můj žaludek se svíjel v křečích a já neustále zvracela, i když už jsem neměla co.

Další den jsem skončila v nemocnici. Několik dnů jim trvalo, než přišli na to, co mi je. Diagnóza zněla, že se jedná o vrozenou vadu ledviny, že mi žíla tlačí na vývod z ledviny a moč mi z ní pořádně neodtéká a místo toho se mi ledvina nafukuje. Musela jsem do měsíce na operaci, aby mi udělali plastiku ledvinové pánvičky!

Tehdy mi bylo 16 let. Byl to pro mě jak konec světa. Musela jsem ukončit vysněnou taneční kariéru. Zotavovala jsem se několik měsíců z operace a k tomu měla na břiše 10cm dlouhou jizvu, což v té době jsem z toho byla opravdu nešťastná. Chtěla jsem nosit dvoudílné plavky a líbit se klukům a ne se bát posměchu a nejapných otázek jako „Co se ti to stalo?!“ a všem dokola to vysvětlovat a snášet ty jejich pohledy.

Sice mi doktoři spravili ledvinu. Ale díky operaci a období, kdy jsem se nesměla přetěžovat mi ochably břišní a zádové svaly na jedné straně těla a začala se mi bortit páteř na stranu, začala jsem mít skoliózu. Také mi i ochably svaly pánevního dna. V 16ti jsem je měla jako po porodu.

Jizva se také nehojila dobře, byla keloidní, tj. široká a vystouplá. Doktoři mi řekli, že se s tím už nic nedá dělat. (Naštěstí jsem po nějaké době zjistila, že to není pravda, že se dá rozmasírovat a to i po letech.) Byla jsem z toho nešťastná, mé sebevědomí bylo na bodu mrazu a bylo to pro mě hodně psychicky náročné.

Jak jsem se z toho dostala?

Nakonec má touha opět tančit zvítězila. Přemýšlela jsem, co dál, když jsem byla bez tanečníka a chtěla opět tančit. Naštěstí jsem v osmnácti letech objevila kouzlo břišních tanců, které mi pomohly po operaci. Tanec mi posílil záda, zpevnil pánevní dno, že jsem jej měla lepší než kdy předtím, a také mi pomohl vyrovnat se složitým psychickým obdobím. Z vlastní zkušenosti jej proto mohu doporučit i těm, kdo mají zdravotní komplikace.

Na orientálním tanci miluji to, jak umí rozvinout ženskost, od té doby si více užívám být ženou a baví mě se líčit, zdobit, hezky se žensky obléct, nejlépe do krásného tanečního kostýmu. Dnes už vystupuji na tanečních show v orientálních kostýmech a za své břicho s jizvou se už nestydím.

Od roku 2014 jsem učila taneční kurzy pro ženy a dívky v šesti městech na Moravě, než jsem se přestěhovala do Prahy. K tomu pobývám i hodně v zahraničí.

Vždy se těším na dámskou skupinu, když se sejde skvělá parta žen. Zaměřuji se na různorodé taneční kurzy, hlavně pro ženy a dívky, předávám jim své zkušenosti a pomáhám jim probudit v sobě vnitřní bohyni tancem, rozvinout ženskost a mít z ní radost.

A nyní, co jsem se stala matkou, tak pokračuji ve výuce tanečních kurzů i s mým synem a učím teď taneční kurzy pro maminky s malými dětmi v šátku či nosítku nebo hrající si v dětském koutku.

Můj taneční příběh pokračuje

Aneb Jak jsem  díky tanci zhubla po dlouhodobé nemoci a kortikoidech.

Jak mi tanec opět zachránil zdraví? Jak jsem díky tanci zhubla, zpevnila si postavu a opět vybudovala fyzičku? A také jak jsem rozhýbala částečně ochrnutou ruku?

Zde je pokračování mého příběhu z roku 2020, kdy jsem se dostávala z dlouhodobé autoimunitní nemoci a jejích následků.